Píše se rok 2008 a  my jsme se vydali na přelomu října a listopadu  na týdenní výpravu na kapry. Revír jsme si vybrali Dyji 7. Venku je nádherný podzim. Listí na stromech pomalu opadává, vše je kolem nádherně zbarveno a my si tu krásu naplno užíváme. V tomhle ročním období, které máme my kapraři nejraději, se u vody potkáváte už  jen s pořádnými  nadšenci. Je zde velká šance  na ulovení trofejního kapra. Jsme spokojení, užíváme si každé volné chvíle strávené u vody. Jednoduše řečeno, propadli jsme lovu kaprů. Doufám, že nemusím zdůrazňovat, že je pro nás samozřejmostí  pouštění chycených ryb.

Zkušení kapraři jezdí i tisíce kilometrů jen pro pocit si změřit svoje síly s tamějšími šupinatými velikány a hlavně na ně vyzrát díky svým zkušenostem. Většinou to jsou státy jako Francie, Maďarsko, Rumunsko, Španělsko, Itálie a nově taky i exotické země jako je Maroko, Turecko a další státy. I já jsem se rozhodl vyzkoušet jeden zahraniční revír a to přímo v Polsku. Revír se mi líbil už déle, měl jsem nashromážděno dostatek informací, ale bohužel nedostatek času mi znemožňoval návštěvu už v dřívější době. Nakonec jsem využil státní svátek v pondělí, a jelikož tam měl cestu jeden kamarád, mohl jsem v pátek vyrazit směr sever.

Tak si kup Rapalu. Hlásá reklamní slogan na tovární zdi. Letos v září jsem měl to štěstí, že se mi spolu s několika vyvolenými kolegy z rybářské branže dostalo možnosti navštívit muzeum a výrobní prostory tohoto pravděpodobně nejznámějšího výrobce woblerů na světě.

Seděl jsem doma a poctivě si míchal svoji novou směs, kterou jsem si sestavil. Pak mě napadlo, že bych se mohl zeptat kamaráda Tomáše jak se má a co rybky. Po chvíli mi přišla sms, že se má dobře a chystá se na ryby na jednu štěrkovnu nedaleko od našeho bydliště.

Co je vlastně World Carp Classic? Je to pětidenní mezinárodní soutěž v lovu kaprů, která nemá ve světě obdoby. Tato soutěž je charakteristická mnohými Nej. Je největší, protože se jí pravidelně účastní více než sto týmů a okolo dvaceti národů z celého světa. Unikátní jsou například závodníci z Turecka, Jihoafrické Republiky, Izraele nebo exotického Japonska. Je nejprestižnější, protože v realizačním týmu nebo mezi soutěžícími se objevují jména předních špičkových kaprařů, namátkou Tim Paisley, Andy Chambers, Leon Hoogendijk, Ardy Veltkamp, Frank Warwick . . . Je nejdražší, ale taky nejvíc dotovaná, protože startovné za tým činí 1.000,- liber, a vítěz vyhrává desetinásobek. A po letošním ročníku je to soutěž, ve které závodníci ulovili pravděpodobně nejvíce kaprů nad 20kg v porovnání s jakoukoliv jinou Evropskou pohárovou soutěží. Pokud bych to měl dát do kontextu s jinou významnou sportovní událostí, můžu ji směle přirovnat k Formuli 1 v kaprařských pohárech.

I když bylo o šňůrkách a háčcích napsáno nespočet článků, rozhodl jsem se napsat něco ze svých, i když jen několikaletých, kaprařských zkušeností, které by mohly pomoci i ostatním kaprařům.

Zdravím příznivce kaprařiny,

Team Max Carp se zúčastnil ve dnech 20-25.4.2009 prestižních závodů na pískovně Štít u Chlumce nad Cidlinou. Nasazeny byly 2 týmy: Max Carp I. (Ivan Juřička a Jirka Fanta) a Max Carp II. (Martin Čermák a já)

Na každých závodech je klíčem k úspěchu dobrý los. Na Štítě z nás zatím nikdo nechytal a tak jsme poměrně těžce přes místní borce odhadovali naše šance na vylosovaných místech. Náš tým si vylosoval místo 9 v sektoru A a Ivan s Jirkou měli zdánlivě šťastnější ruku v podobě místa č.3 ve stejném sektoru. Nakonec se ukázalo, že naše místo bylo výrazně „plodnější" než našich kolegů, ale nebudu předbíhat.

Rybí maso obsahuje mnoho látek, které příznivě působí na lidské zdraví. Kniha vysvětlí, proč jsou ryby tak zdravé, poradí, kde a jak rybí produkty nakupovat a jak je zpracovávat. V druhé části pak přinese chutné a zdravé recepty z u nás dostupných sladkovodních ryb. U všech receptů opět nechybí údaj o energetické hodnotě a obsahu cholesterolu.

Na letošním veletrhu Rybaření jsme se opět zaměřili na náš tradiční prodejní sortiment, který je určen především pro kapraře a feederovou techniku. K tradičně předváděným značkám Minn Kota, Humminbird a Ultimate přibyla značka Shimano.

Prázdniny jsou v plném proudu, jako student si vydělávám peníze na brigádě, která má za pár dnů skončit. A já přemýšlím, kam vyrazím na kapry. V hlavě se mně honí Mušovská jezera a další mé oblíbené revíry. Ze snění mě vytrhuje telefon z domu a slyším špatnou zprávu, že můj pes Drak musí jít na operaci. Je mi jasné, že po operaci se o něj budu muset starat a hlavně ho hlídat, aby si nevykousal stehy. S parťákem, co se mnou dělá na brigádě, měníme plány. Musíme najít nějaký revír, který bude dostupný a finančně nás to nezničí.

Rybářský řád - pro někoho téměř písmo svaté, pro někoho jen zbytečná knížečka, o které ani pořádně neví co se v ní píše. Někteří ho dodržují, jiní ho porušují hned v několika bodech zároveň. Každý rybář se k němu staví odlišně. Já ještě nedávno patřil k těm, pro které je rybářský řád posvátný a řídí se jeho pravidly tak, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům s případnou rybářskou stráží... ,,Čo bolo, to bolo, teraz je aj ze mě pytlák´´

V dnešní době může tenhle příběh pro některé znít jako fikce a pan "Šťoural" si možná řekne to staré, mezi rybáři otřepané "co nevidím, tomu nevěřím", ale sedím s kolegou v kuchyni a přes záclonu na nás pokukuje takové to nesmělé pozdně zimní slunce, teploměr ukazuje 4 stupně celsia a my se koušeme do nehtů. "Tak kam teda na ně a hlavně na co?" zeptá se Goša. "No mohli bychom zkusit mníky" odpovím. Za čtvrt hodiny už sedíme v autě a míříme směr řeka.